Nadstandard a solidarita s nemajetnými ve zdravotnictví

Ať jste třeba vrcholový manažer ČD s příslušným platem nebo nefachčenko, který nikdy nedělal a nikdy neodvedl ani korunu do zdravotního pojištění, máte v dnešním zdravotnictví stejná práva. Ať vyděláváte celý život minimální mzdu, nebo statisíce, odvádíte stejným procentem peníze do zdravotního pojištění (s vysoko nastaveným zastropováním)  a to jsou naprosto rozdílné sumy. Ať platíte celý život a nemarodujete, stejně nemáte naspořeno, platí se průběžným systémem, nejsou prostě ani malusy, ani bonusy. Zaručeno máte všichni, všechno, vždy, ale spíš teoreticky, prakticky jde říct, že zaručeno má někdo, něco, někdy, otázka je kdo, kdy, jak a co.

Prostě není to pojištění, protože to by znamenalo buď že budeme platit logicky všichni stejnou sumu za stejnou určenou úroveň, nebo budou různé kategorie péče s různými právy za různé peníze. Dál je potřeba si uvědomit, že pracujících je pár milionů, mám dojem že menšina v naší republice. Za nepracující, děti, studenty a důchodce platí stát. Sice podměrečně ve srovnání s normálními pracujícími, ale z daní pracujících a jejich zdravotní péči stejně doplácí znovu těch pár milionů, kteří vydělávají. A doplácejí tím více, čím více vydělávají.

Je zcela legitimní otázka, jestli by se konečně tato zdravotní daň, která se nazývá zdravotním pojištěním, neměla převést na reálné zdravotní pojištění hodné toho jména. Fakt je, že tuto otázku nikdo neklade, ze strany politiků to celkem chápu, protože by se z daní muselo doplácet daleko víc, nebo by se musela zásadně snížit úroveň základní varianty zdravotní péče, což není tč. akceptovatelné.

Situaci ve zdravotnictví zákonitě přivádí  do krize několik faktorů, které jsou dané a s nimiž nic nedokáže udělat žádná politická strana, i když o tom třeba mohutně žvaní. Jenom je vyjmenuji - stárnutí populace, zjevné zdražování moderní medicíny a z toho plynoucí exponenciální nárůst nákladů na zdravotní péči podle věku (více http://selucky.blog.idnes.cz/c/183982/O-cem-se-v-politice-kolem-zdravotnictvi-cudne-nemluvi.html , http://selucky.blog.idnes.cz/c/180402/Jak-funguje-a-nefunguje-zdravotni-pojisteni.html ). Takže ti, co mluví o tom, že se zdravotnictvím nemusí nic dělat Vám vlastně říkají, že budou zvyšovat daně (jako obvykle pomaleji, než bude třeba) a souběžně bude klesat reálná úroveň zdravotní péče poskytovaná státem. Nebo také že hodlají řídit (rozuměj limitovat) zdravotní péči úřednicky se všemi logickými dopady. Akorát si to neumí většina národa dešifrovat. Fakt slušné vyhlídky.

Když v této situaci vláda říká, že drtivou většinu dnešní zdravotní péče zařadí do nároku s tím , že určí dostupnost časovou a místní, jde o extremně sociálně citlivý přístup. Pokud to má být doplněno  tím, že si každý zaplatí levné léky ze svého a něco víc připlatí za" hotelové" služby v nemocnici, jde jenom o lehoučké zvýšení spoluúčasti nemocných na svém  léčení. Krom toho na těchto levných lécích se proplýtvají ohromné prostředky, takže jejich placením, který většina lidí zvládne a zbytku pomůže sociální síť, se ušetří podstatné prostředky na placení západnějších nemocí. Pokud nejsem osamocen ve svém pocitu, pak o to hlavně jde, pokud se dostanu do většího zdravotního průšvihu, chci mít hrazeno plně všechno naprosto bez pochybností. 

Nevůli k nadstandardu už nechápu vůbec. Jednak proč by si majetnější nemohli oficiálně za peníze do systému pořídit věci, které chtějí již dnes a umí si je také zařídit?  Proč by ti majetnější, kteří již krvavě zaplatili solidaritu s nepracujícími několika kanály neměli mít možnost koupit si nějaký luxus? Copak nikdo nechápe, že tím přinášejí peníze do systému, které slouží pro zaplacení kapacit lidských a materiálních, které slouží opět všem? Možná je hlavním problémem obava z "chudinského standardu" nedostatečné úrovně.

Nevím , co vláda udělá. Jeví se mi, že v dnešní situaci ani kdyby chtěla, nemůže ustanovit standard příliš nízko. Naopak se bojím, že proklouzne opět mnoho nesmyslů, které nemají medicínské opodstatnění. Bojím se proto, protože to sebere peníze na mnoho podstatných věcí, které je už dnes problém zaplatit. Bojím se proto, že bohužel se zdravotnictví stalo politikum a naši slavní zástupci si z tohoto pole dělají politické kolbiště, kde se bojuje lhaním, vyvoláváním závisti, nenávisti, překrucováním reálií. Bojím se proto, že zjevné pravdy zaznívají velmi tiše nebo nezaznívají hlavně díky skutečné invaliditě většiny našich novinářů. Bojím se proto, že nikdo z našich chrabrých kritiků  nenabízí rozumnou variantu, co dělat s reáliemi a s jejich vývojem v čase. Bojím se proto, že alternativou rozumných reforem je opravdu jen průběžné zhoršování zdravotní péče. A když ji potřebujete akutně, moc Vám ani nepomůže, že máte peníze, někdy se rozhoduje i v minutách o tom , jak ten či onen dopadne. Právě taková péče musí být hrazena dokonale a ve standardu. Nikdy se nestane nadstandardem, protože se ani nemůže stát. Je ale velmi citlivá na schopnost pojišťoven dlouhodobě solidně platit a toho se nereformami opravdu dokonale zbavujeme. Pod praporem sociálních jistot pro nemajetné. 

Co je na tom sociálně citlivého jsem nikdy nepochopil.