Jak funguje a nefunguje zdravotní pojištění

Především v ČR není zdravotní pojištění, sice se tomu tak říká, ale je to podobný newspeach, jako nazývat ministerstvo války ministerstvem obrany. Na jednu stranu se tvrdí, že zdravotnictví v ČR dosahuje špičkových parametrů a je dostatečně dobře financováno a má obrovské rezervy, na druhou stranu se na zdravotníky snáší stále větší množství  více nebo méně oprávněných stížností a mluví se o tom, že stát nedostatečně platí. Tak jak to vlastně kruci je? Tak je tak špičkové nebo není? Jak v čem. A je dost peněz nebo není?    

V ČR platíme zdravotní daň. Ať člověk chce nebo ne, tak ji zaplatí podle aktuální vůle státu. Trochu divné je, že když vyděláváte víc, platíte hodně víc, ale zdraví nejde mít lepší z vůle doktorů, taky nemáte žádné práva navíc..... ale dejme tomu, musí být solidarita. S málo vydělávajícími i nevydělávajícími. Trochu nemohu pochopit, že se nikdy ani neotevřela diskuze, jaká míra solidarity a proč. Nikoho to moc nezajímá.

Jak funguje havarijní pojistka na auto každý chápe. Dražší auto, vyšší pojistka. Větší spoluúčast, nižší pojistka. Bonusy a malusy.Taky toto pojištění je solidární, na své havárky si nikdo nenašetří. Také výši platby pojistky určuje  cena pojištěného auta a ne to, kolik vyděláváte..... Proč ve zdravotnictví v ČR panuje představa, že se nemusí platit nic a pojištění má hradit každé kapičky na rýmečku nebo každou návštěvu  lékaře? Proč se platí "pojištění zdraví" podle mzdy? Proč je tak citlivá otázka nadstandardů a jiných peněz navíc legálně  jdoucích do zdravotnictví, které přitom v důsledku ušetří peníze pro všechny včetně neplatících?  Proč se každý stará, jak dobře má pojištěný auto, co pojistka hradí, co ne a za kolik je a proč je každému fuk, co si platí ve zdravotnictví a na co má jistě právo, na co možná a v jaké kvalitě? Dokud se to nezmění, nezmění se ani zdravotnictví.

Mluví se o standardu a nadstandardu, nároku a další péči nad touto zaručenou hladinou. V podstatě je k takovému uspořádání docela značný odpor. Přitom je to jednoznačně lepší než současný stav, kdy sice podle ústavy mají všichni právo na všechno a zdarma, ale realita stejně taková není, protože to neplatí  vždy a pro všechny. Samozřejmě úroveň nároku jde nastavit různě. Stejně je medicina z tohoto hlediska různá třeba v Německu a Ugandě. Proto je důležité, aby se nastavil základní nárok přijatelně pro Evropu a není to jednoduché, protože to není čistě odborný problém , ale také ekonomický, politický  a samozřejmě podléhající různým tlakům. Pokud se nastaví příliš vysoko, jsme tam, kde jsme, stejně to nepůjde ufinancovat. Pokud se nastaví příliš nízko, je to neobhajitelné politicky. Na druhou stranu se to nemůže táhnout dlouho, konec konců, pojišťovny to nastavení v mnohých státech dávno zvládly, třeba by se mohlo trochu "opisovat".

Taky je divný, že za výsledek péče o zdraví v podstatě dneska nikdo nikomu neodpovídá. Peníze přejdou do pojišťoven, něco přisype stát, pojišťovny platí sice podle vyhlášky ministerstva, ale v reálu jak chtějí a komu chtějí. Rozdílné hodnoty "drahosti" léčených pacientů podle bydliště jsou toho dokladem , jsou místa na mapě ČR, kde se ke kvalitní (a dražší) zdravotní péči dostávají občané  v menším procentu, přitom nemocnost je obdobná. Také rozdíly mezi nemocnicemi v platbách za vyléčenou (stejnou) diagnózu jsou desítky a v extrému i stovka procent. Proč se o to občané nezajímají? Proč to naši investigativní žurnalisté nevyčenichají a neudělají z toho aféru? Že by nikdo takový v mediích nebyl? Jak to může dokonale fungovat při naprosto nerovných podmínkách? Nejsou chyby systému také nebo hlavně dané tím, že občanovi je to srdečně jedno?

Když srovnáváme vysněnou úroveň zdravotní péče s realitou v ČR, bylo by potřeba také srovnat celkový objem peněz, které do toho jdou v důsledku z vůle občanů. V ČR je to chaboučkých cca 7% českého HDP, sousední státy směrem na jih a na západ mají podíl HDP na svém zdravotnictví 10-15  a více procent jejich HDP, který zatím ve srovnání na osobu je dosti značně jiný, tedy o dost vyšší než v ČR. Občané u nás chtějí špičkové zdravotnictví srovnatelné s Německem, Dánskem  nebo s USA a zapomínají na to, že za málo peněz zákonitě bývá málo muziky. Nebo ne?

 Občané se stále chovají podle 30 či více let starého vtipu, kdy ministr zdravotnictví ČR jde žádat sv. Petra o pomoc se svým rezortem a na dotaz, co by vlastně chtěl říká, že by chtěl, aby zdravotnictví v ČR bylo úplně pro všechny, zcela  zadarmo a naprosto špičkové. Odpověď zněla- i já umím zařídit jenom dvě z těchto  věcí, pokud bude pro všechny a zadarmo, nebude špičkové, pokud bude špičkové a zadarmo, nebude pro všechny atd. Takže ministři zdravotnictví v ČR stále řeší kvadraturu kruhu místo toho, aby jednak udělali pořádek, a také jasně občanům řekli, že za málo peněz nejde dělat zázraky asi  ani v nebi. Co kdyby se občané začali opravdu zajímat, kam jdou prachy státu, proč se kupují stíhačky a jestli je potřebujeme víc než špičkové zdravotnictví pro všechny?  Dokud se nezmění chování občanů, dotud se nezmění stav zdravotnictví. Ptejte se, hledejte informace, pronásledujte s nimi politiky a novináře. Nebo seďte u piva a nadávejte. Je to Vaše volba.

 Tak jak to vlastně je? Máme super zdravotnictví nebo ne? Jak co, jak kdy a jak kde. Vlastní technologie a umění špičkových týmů jsou více než srovnatelné se špičkovými týmy kdekoliv ve světě. Máme spoustu  super lékařů v okresních i menších nemocnicích, velmi dobré ambulanty. Ano. Ale máme  ovšem i ty druhé, ale to je taky všude.  Ovšem každý systém je tak dobrý, jak je dobrý jeho nejslabší článek- a v tom docela kulháme. Nemyslím si rozhodně, že by měly být jenom  superkliniky a že to je nejlepší cesta. Na superspecializovanou péči jistě ano, ale kolik takové péče ČR potřebuje? Deset procent? Jak to, že se o tom jenom šeptá? Proč se prostě neporovná  situace v naší nebohé zemi se státy v okolí? Není těch lůžek ve fakultkách o hodně víc, než je potřeba superspecializované péče a při jejich pochopitelné drahosti neplýtvá nehorázně vlastně celý systém? Není spíš určující pro občany úroveň běžné péče plošně dostupné? Proč se o tom nemluví? Taky dost kulháme v proklientském přístupu, vlídnosti, empatii, chybí množství pomocných pracovníků a doléčovacích a rehabilitačních lůžek atd. Kde na to všechno vzít? Bože není to dost problémů k řešení?

Občané, je to hodně na Vás. Něco by se  s tím mělo udělat. Nebo se alespoň pokusit. Čekat na zázrak nejde, jediné čeho se nečinností dočkáte je katastrofa.